Jaroslav Rudiš

Jaroslav Rudiš (1972), spisovatel a scenárista, debutoval románem Nebe pod Berlínem (2002, obdržel za něj Cenu Jiřího Ortena).
Komiksová románová trilogie Alois Nebel (společně s výtvarníkem Jaromírem 99) se dočkala i dramatizace. Společně s Petrem Pýchou napsal hry Léto v Laponsku a Strange Love. V září 2006 Rudiš vydal román Grandhotel; podle námětu knihy napsal pro režiséra Davida Ondříčka scénář ke stejnojmennému filmu. Za román obdržel Kanzelsberger cenu čtenářů v rámci ocenění Magnesia Litera za nejoblíbenější knihu roku. Grandhotel se nyní překládá do němčiny. Třetí román Potichu vychází v listopadu 2007.

Radek Fridrich

Radek Fridrich (1968) je životem i tvorbou spjatý s Děčínem. V jeho poezii se často odráží svérázný charakter tohoto kraje s pohnutou historií, mnohdy i v jazykové rovině, kombinováním němčiny s češtinou, jako ve sbírkách Řeč mrtvej / Die Totenrede, Erzherz, Molchloch, Šrakakel / Der Schreckliche (s německým překladem Christy Rothmeier). Své vystoupení doplňuje promítáním vlastních koláží a frotáží.

Vít Janota

Vít Janota (1970) je básník, překladatel, saxofonista, počítačový grafik, programátor atd. Knižně debutoval v roce 2002 sbírkou K ránu proti nebi. O dva roky později následovalo Fasování košťat a v letošním roce Praha zničená deštěm / Praga kaput regni, konfrontace dnešní Prahy s městem žijícím v autorových vzpomínkách.

Rië Tanaka

Rië Tanaka studovala klavír na Tokyo National University of Fine Arts and Music. Roku 1987 získala první cenu v Mozartově soutěži v Tokiu, která je odnoží Mozartova festivalu v Salcburku. Díky stipendiu nizozemské vlády se jí naskytla možnost studovat u Willema Bronse na Sweelinckově konzervatoři v Amsterdamu. V roce 1991 absolvovala s výborným prospěchem. Jako zdatná komorní hráčka spolupracovala Rië Tanaka m.j. s Hermanem Krebbersem, Nobuko Imai, Wolframem Christem, Roelandem Duynem a Esther Apituley. Její mezinárodní kariéra koncertní klavíristky vedla ke spolupráci s tělesy jako Rotterdams Filharmonisch Orkest, Asia Symfonie Orkest a Nagoya Symfonie Orkest.

Esther Apituley

Studovala violu na Sweelinckově konzervatoři v Amsterodamu. Hrála v různých nizozemských orchestrech jako Nationaal balletorkest, Noordhollands philharmonisch orkest a Metropole Orchestra. Během své hudební kariéry vystupovala Esther Apituley s různými hudebními tělesy (např. Borodinovo kvarteto), divadelními a tanečními soubory a nedávno založila kvarteto Viola. Její první CD „Violent Viola“ vyšlo v roce 2005 a vyvolalo nadšený ohlas. Na druhém CD, „Viola Voilà“, ji doprovází klavíristka Rië Tanaka.

Neděle 18. listopadu
20.00
V medúze volá moře
– poezie a hudba
Divadlo Archa
Velký sál
Účinkují: Tonnus Oosterhoff, Remco Campert, Mustafa Stitou, Radek Fridrich a Vít Janota
Uvádějí: Jaroslav Rudiš & Igor Malijevský
Hudba: Esther Apituley (viola) a Rië Tanaka (klavír)

Závěrečný akord festivalu „Café Amsterdam” dokládá, že poezie je nejhudebnější ze všech literárních žánrů. Pět mezinárodně uznávaných básníků přednáší své verše s hudebním doprovodem inspirovaným jejich poezií. K slyšení i vidění jsou „pohyblivé verše” Tonnuse Oosterhoffa, lakonická a zasmušilá poezie Remco Camperta, pestrý humor Mustafy Stitoua, sever Radka Fridricha podbarvený jeho kolážemi / frotážemi, Praha Víta Janoty.
Tempo, rytmus a barvu tónů různorodých veršů propojí violistka Esther Apituley a klavíristka Rië Tanaka v literárněhudební kompozici.

Igor Malijevský

Igor Malijevský (1970), fotograf, básník a prozaik. Vystavuje u nás i v zahraničí (USA, Polsko, Německo). Časopisecky publikuje poezii od poloviny 90. let, knižně vydal básnickou sbírku Bělomorka (2003) a povídkovou sbírku Družba (2005). Jako autor fejetonů spolupracoval s rozhlasem. S kolegy básníky pořádá pravidelné večery na rozhraní mezi divadlem, čtením a kabaretem.

V medúze volá moře – poezie a hudba

Básník Mustafa Stitou přednáší ze své sbírky Prasátkovsky růžové pohlednice (foto: Ellen Kok/Hollandse Hoogte)

Mustafa Stitou

V roce 1994 byl Mustafa Stitou (nar. 1974) prvním Nizozemcem marockého původu, který debutoval nizozemsky psanou básnickou sbírkou Mijn gedichten (Mé verše). Následující sbírka s názvem Mijn vormen (Mé formy) vyvolala nebývalý ohlas. Pro autora je příznačné fenomenální využití jazyka, v němž se podivuhodně pojí emoce s intelektem. Ve sbírce Mijn gedachten (Mé myšlenky, 1998) a Varkensroze ansichten (Prasátkovsky růžové pohlednice, 2000) se Stitou znovu představuje jako nadaný ekvilibrista. S lehkostí střídá realitu a imaginaci, ironii a zápal, humor a vážnost – všechny ty dvojznačnosti zachycuje úchvatnou formou. Stitou je také výborný recitátor. Jeho verše jsou obsaženy v antologii nizozemské poezie, kterou vydává nakladatelství Mladá fronta.